Malá pouť – trasa TOUŽIM – SKOKY 3. 7. 2021
Letos bohužel ze zdravotních důvodů neabsolvuji pouť řádnou ale pouze malou, tu jsem šel zatím pouze jednou a to v Záři 2017 s Michalem v rámci oslav 300 let poutního místa Skoky.
Ráno tedy vyjíždíme s manželkou z domova po hodině mě vysazuje před zámkem v Toužimi a odjíždí zpět.
V devět je sraz poutníků a snídaně v infocentru. Tak tam vyrážím a vítám se s poutníky. Před 10 hodinou se přesouváme do kostela vyzvednout obraz a Jirka nám tam vypráví něco málo z historie města a po společném focení vyrážíme na trasu.
Trasu dnes půjde přes 20 poutníků a počasí je opravdu krásné. Na sídlišti kde nás již vloni zaujal záhon s lučními květy a stále to krásně kvete.
V Radyni se zastavujeme v keramice na krátké občerstvení a prohlídku kvelbu.
Asi po půl hodině vyrážíme vstříc dalším kilometrům. Stezka vede po asfaltové cestě kolem původní radyňské cihelny. Po stoupání a odbočení na polní cestu se dostáváme k opravené kapličce. Kousek za bývalým Doubským mlýnem se stezka úvozem napojuje na cyklostezku ale co vidíme nám vyráží dech, kraj lesa byl komplet zasažen vichřici a několik stromů leží přes cestu. Prostupuje touto částí se značnými obtížemi, protože obejít to nelze. Nakonec se vymotáváme z větví a dostáváme se na již čistou cestu, která pak vede nejdříve z kopce,dále se musí překonat pomocí lávky řeka Střela a pak pěkným stoupáním až do Sovolusk. Kde je další společná zastávka. Přijeli také Jirka a Lenka s kávou a čajem. Do kapličky sv. Jakuba jsem dal minulý rok razítko tak jen rychlá kontrola zda je v pořádku a je. Po chvíli vstanu a vyrážím s tím abych skupinu nebrzdil a že mě před stoupáním do Skoků jistě dojdou. Cestu si pamatuji po letech již dobře. A navíc je od Tomíka nové značení.
Poslední stoupání je náročné, horko a všudypřítomní komáři a hovada, kteří neprosně útočí na kryté i nezakryté části těla a repelent jim zjevně nevadí.
Cesta je od Tomíka prosekaná a navíc nově přeznačená kovovými cedulkami – Tomík si adoptoval část stezky a před poutí jí prosekává. Přes louku nevede cestička ,ale pořádná cesta. Po stezce sestupuji a již stojím na prvním místě od kterého jsou vidět věže kostela. Jeden den na cestě v nohách zatím 16km . Unaven, ale šťasten, že jsem v cíli aspoň jsem si to myslel. Vedle sakristie si sedáme na lavičku, načerpáváme síly a čekáme na zbylé poutníky. Když jsme komplet odnášíme obraz do kostela a umisťujeme ho na boční malý oltář. Když přijede Jirka jdeme si vyzvednout certifikáty a povídáme si. Kolem 16:00 se začínáme domlouvat jak se dostaneme ze Skoků do Toužimi. Bohužel mám smůlu Lenka má auto obsazené a nikdo tím směrem teď nejede. Loučím se tedy se 3 spolupoutníky které Lenka odváží a domlouvám se s Mamutem zda mě vyzvedne v Sovoluskách. On půjde do Žlutic odtud vlakem do Toužimi a pak autem do Sovolusk kde už na něj budu čekat. Ve stavu v jakém jsem byl byla pro mě představa dalších několika kilometrů opravdu hrozná ale bohužel nevyhnutelná.
Po 17. hodině tedy vyrážím zpět na stezku ale v opačném směru, nejdřív kontroluji svojí keš věnovanou ing. Zybrovi a pak sestupuji z kopce který jsem v opačném směru zdolal již 9x.
Pod kopcem nejdu přes louku ale volím cestu po cyklostezce. Nad úvozem se opět napojím na stezku. Když už vidím věžičku kapličky jsem nesmírně rád protože vím že jsem v cíli. Zde již jen čekám na Mamuta a pak se již vydáváme k domovu. Dnešní den byl pro mě nakonec dost náročný s trasou více jak 20km jsem opravdu nepočítal.
Pokud zdraví dovolí rád bych příští rok vyrazil na pouť opět.
