Je rok 2020 a letos se půjde už X. Jubilejní pouť do Skoků. Já jsem šel poprvé až v roce 2013 společně s poutníkem Hrochem a je to tedy moje VII. Pouť do Skoků za „Panenkou Skákavou“.
DEN PRVNÍ – trasa KLÁŠTER TEPLÁ – NEŽICHOV 2.7.2020
Letos je doprava na pouť naprosto bez problémů – poprvé jde s námi Jirka ( Shadow177 ). Jeho syn Michal šel se mnou pouť už před 6 lety a Jirkovi ( Shadow177 ) to vyšlo až letos.
Vyzvedává mě doma krátce před 11 hodinou a vyrážíme směr klášter Teplá. Mamut je na pouti od pondělí, kdy vyrazil ze Starého Plzence a včera se ubytoval v klášteře Teplá.
Protože se jedná o 10. ročník tak je účast oproti minulým rokům několikanásobná. Naštěstí vidím i známé tváře: Jirku, Lenku, unaveného Mamuta, Tomíka (dovezl jsem mu MRE na které se moc těšil), Libušku st., Evičku, Míru & Rudu ze Žatce, kteří šli poprvé minulý rok, Davida, Richarda, Michala ( zámeckého pána z Toužimi – který jde také poprvé) a spoustu nových poutníků.
První etapu pouti s námi jde i Mons. Tomáš Holub, biskup plzeňský a Pastor Klaus Oehrlein.
Od Jirky dostáváme speciální žluté kredenciály a přesunujeme se do kaple, kde je originální obraz ze Skoků.
Opat Lobkowicz spolu s biskupem Tomášem Holubem provedli požehnání a popřáli poutníkům šťastnou cestu. Na Tomíkův deštník jsem umístil modrý praporec s mariánskou hvězdou a pak jsme již mohli vyrazit na cestu. Na první etapu vyrážíme v počtu 28 poutníků.
Jako vždy je první zastávka na hřbitově, kde Jirka vypráví jeho osud, letos je celý hřbitov ještě zarostlý a tak je ještě více ponurý než jindy. Začíná trošku pršet, na pláštěnku to ještě není a snad se to nezhorší.
Další tradiční zastávka je u pomníku astronoma Aloise Martina Davida ( mechové boty jsou fuč a to je škoda ).
Po překonání silničních serpentin dolů z kopce, kde Jirka ( Shadow177 ) odlovuje další kešku. Nyní nás čeká první větší výšlap do kopce, letos jde s námi první etapu i nový řiditel komunitního centra Českého západu Ondra.
Připravili tam pro nás krásné uvítání se zpěvy a chlebem. V podkroví pak chutné občerstvení. Jirka jim předal razítko, které jsem nechal minulý rok vyrobit a tak jsme si jej hned mohli obtisknout.
S bratrem Josefem z trapistického kláštera ,který sem dorazil domluvili, že další razítko bude věnováno právě klášteru v novém dvoře. Při odchodu z Dobré vody jsem poprosil biskupa Holuba zda by mi nepožehnal medailonek a k mé radosti souhlasil, že ho požehná v rámci večerní mše v kostele sv. Blažeje.
U kláštera se stále staví betonová kaplička, když jsem do ni nahlédl byl jsem překvapen velikostí, neboť z venku vypadala o dost menší.
Poprvé za 7 let je pro nás otevřena klášterní officína, kde mají věci rozličné a tak jsem neodolal a zakoupil trapistickou hořčici.
Naštěstí přestalo pršet, ale když koukáme na radar v okolí pěkně leje. Vracíme se zpět na silnici a po chvíli odbočujeme k Dolským domkům. Lávka přes potok tam již není a navíc je koryto protažené a tak nezbývá něž jej přeskočit a vyškábat se ke zbytkům domů. Z lesa vycházíme opět u dvojité křižovatky kde je socha madony. Po té co Richard dozpíval jsme se vydali na další cestu.
Když se blížíme ke kostelu svatého Blažeje slyšíme hudbu. Eva tam už trénuje na harmoniku. Kostel je také poprvé otevřen a uvnitř jsou připraveny lavice a další věci na podvečerní mši.
Mše od biskupa Tomáše Holuba pod širým nebem byla pro mne opravdu velkým zážitkem a z požehnání medailonku mám velkou radost.
Po mši se rozloučíme a vyrážíme kolem rybníka po naučné stezce kde konečně odškrtávám jeden rest ( DNF na keši ) a přechodu přes louku, přicházíme do Nežichova.
K večeři je guláš s chlebem a v lednici je pár Rudohorů ( pivo našich hor ). Mají i výborné uzené maso a další pochutiny.
Na noc bereme do pokoje ještě další nocležníky a to Mamuta a Tomíka. Lidí je moc a postelí málo a my máme volnou manželskou postel. Nebylo tak o čem přemýšlet a volba byla jasná – pomoci bratrům poutníkům. Zítra nás čeká náročný den ( 30km dlouhá etapa ) a odpočinek bude třeba.
DEN DRUHÝ – trasa NEŽICHOV – TOUŽIM 3.7.2020
Ráno se probouzím krátce před 6 hodinou ranní. Protože se mi už nepovedlo usnout, tak jsem se oblékl a šel ven. Snídaně je naplánovaná na půl 8.
Snídaně jak je zvykem má bohatý výběr. Po snídani platím za ubytovaní a přidávám razítko do pasu ( raději do včerejšího dne, tak aby se mi tam dnes všechna vešla ).
Po společné fotce vyrážíme na stezku dnes v počtu 28 poutníků. Počasí je pěkné, ze silnice odbočujeme na polní cestu až do Třebouně, kde umisťuji první ze čtyř razítek, které jsem pro tuto letošní pouť nechal vyrobit.
Tradice velí zazvonit na zvon v kapličce a přichází občan s tím že se zvonit nesmí a že tady zvoní jen poutníci do Skoků, když jsme řekli že to jsme my – tak následovala rychlá odpověď, že i tak to máme mít nahlášené.
U historického vodojemu před Kosmovou na nás čekají Jirka a Lenka s kávou a čajem. V Kosmové dávám do empírové kapličky druhé razítko a jdu se podívat do místního obchodu. Naštěstí mají chlazené nápoje a nanuky.
Po krátké přestávce vyrážíme dál. Za Kosmovou odbočujeme na polní cestu, která je však už tak zarostlá, že je lepší jít po louce. Naštěstí je louka opět posečená.
Ještě než vyrazíme mezi rybníky, zastavujeme u kapličky v bývalé vsi Lhota. Tady umisťuji třetí* razítko pro poutníky. Cestu mezi rybníky nacházíme bez problémů, byť i zde proběhla nějaká těžba a občas se nějaká značka ztratila . Po co docházíme na silnici ke křížku zbývá už jen pár kilometrů do vesnice Sedlo.
V Sedle se zastavujeme v místní biofarmě u Květoňů. Oběd měl být původně až v Krásném Údolí, ale máme klasické zpoždění a tak bude oběd zde.
Muselo se vzít celé obědové menu – tedy hovězí vývar s nudlemi a vepřový řízek s bramborovým salátem ale pár porcí bylo i s brambory. Byli jsme s Jirkou ( Shadow177 ) rádi že jsme dostali dvě porce s bramborami. Oběd byl dobrý a po krátké pauze a dalším razítku do kredenciálu vyrážíme dál.
Za Sedlem odbočujeme na polní cestu a čeká nás tradičně nejhorší část dnešní etapy. Jdeme po polní cestě a tentokrát volíme cestu až k hájku. Nejdříve to vypadá že budeme mít tentokrát štěstí a projdeme to mezerou mezi plodinami, ale pak se nám staví do cesty hrachor a je zle. Nezbývá nic jiného než jít dál. Po překonání hrachoru se dostáváme na polní cestu a pak na silnici vedoucí až do Krásného údolí. Dáváme si pauzu v místním parčíku a po zkušenostech z minulých let železitou vodu ze studny nepijeme.
Po silnici se vydáváme do Přílez do osvěžovny U Širokých, kteří nikdy nezklamou a o poutníky se vždy výborně postarají. Není tomu jinak ani tentokrát a jako bonus si můžeme prohlédnout archeologické vykopávky nalezené při rekonstrukci domu.
Pak se zastavuje u místního kostela, který má nová okna a nově postavené zdi. Cestou do Útviny potkáváme Libušku, která se k nám připojuje. V Útvině máme tentokrát štěstí a kostel je otevřen a tak můžeme nahlédnout dovnitř.
Už jen kolem rybníků a přes hráz a po několika kilometrech jsme v Toužimi. Mám toho po celém dni dost a navigace ukazuje 29.86km. *
Před zámkem čekáme na vydání bagáže. Pak se přesouváme do Sokolovny , kde máme štěstí a mají volná místa, je pátek a tak grilují. Jirka ( Shadow177 ) si objednává polévku z hlívy ústřičné a pak stejně jako já grilované kuřecí prso plněné sušenými rajčaty a anglickou slaninou s gorgonzolovým risottem s rajčaty. Jídlo bylo parádní a porce akorát. Jirka ( Shadow177 ) si ještě objednal dezert a to dvě topinky s česnekem.
Krátce po desáté se jdeme ubytovat a po rychlé sprše a kontrole puchýřů ( pár jsem jich našel a zrovna na malíčkách – říkám to každý rok že druhá etapa a pole nedělá mým nohám dobře) a jdeme spát.
DEN TŘETÍ – trasa TOUŽIM – SKOKY 4. 7. 2020
Ráno se budím kolem sedmé hodiny, bolí mě nohy ze včera a dokonce i stehna a holeně. Přelepuji puchýře a balím věci.
V devět je sraz poutníků a snídaně na zámku. Jirka ( Shadow177 ) mezitím odvezl auto do Skoků. Michal připravil kávu a čaj. Před 10 hodinou vyrážíme do kostela vyzvednout obraz a Jirka nám tam vypráví něco málo z historie města. Eva nakonec zahraje na varhany a vyrážíme na trasu.
Trasu dnes půjde přes 40 poutníků a počasí je opravdu krásné. Na sídlišti nás zaujal záhon, kde je vysázeno luční kvítí a vypadalo to moc hezky.
Na silnici do Radyně mě přepadá křeč v holeni a každý krok mě bolí. U kapličky před Radyní to vzdávám sedám si na mez a přemýšlím co dál. Nakonec si holeň mažu osvědčenou kosodřevinou mastí a čekám 15minut než vyrazím dál.
Naštěstí bolest ustoupila a mohu pokračovat. V Radyni se zastavujeme v keramice a ochutnávám závin sladký s jablky a slaný se šunkou,sýrem a kukuřicí.
Nohy mě bolí a sedět nepřipadá v úvahu, vyrážíme tedy společně s Jirkou ( Shadow177 ) vstříc dalším kilometrům. Stezka vede po asfaltové cestě kolem původní radyňské cihelny. Po stoupání a odbočení na polní cestu se dostáváme k opravené kapličce, kde chvíli počkáme a vydáváme se dál s tím, že na skupinu počkáme až u kapličky sv. Jakuba v Sovoluskách. Je to ještě pěkný kus cesty, nejdříve z kopce, pak překonat pomocí lávky řeku Střelu a pak pěkným stoupáním až do Sovolusk. Kde čekáme na další poutníky. Přijeli také Jirka a Lenka s kávou a čajem a naštěstí i s lahví minerálky, kdy jsem část hned přečerpal do vaku na vodu. Do kapličky sv. Jakuba dávám poslední razítko, které jsem pro tuto pouť nechal vyrobit. Po chvíli vstáváme a vyrážíme s tím abych skupinu nebrzdil a že mě před Skoky jistě dojdou. Cestu si pamatuji již dobře – přes louku, podél potoka po vrstevnici, kde se ke slovu přihlásí každý puchýř.
Pomalu jdeme k poslednímu stoupání před Skoky, které je opravdu náročné a tak posílám Jirku ( Shadow177 ) dopředu jako předvoj – každý máme svoje tempo a já ho nechci brzdit a do Skoků je to už jen kousek.
Poslední stoupání je náročné, horko a všudepřítomní komáři a hovada, kteří neprosně útočí na kryté i nezakryté části těla a repelent jim zjevně nevadí.
Cesta je od Tomíka prosekaná – Tomík si adoptoval část stezky a před poutí jí prosekává. Přes louku nevede cestička ,ale pořádná cesta. Po stezce sestupuji a již stojím na prvním místě od kterého jsou vidět věže kostela. Tři dny na cestě v nohách opět více než 60km. Unaven, ale šťasten, že jsem to i po sedmé zvládl. Vedle sakristie si sedáme na lavičku, načerpáváme síly a čekáme na zbylé poutníky. Když jsme komplet odnášíme obraz do kostela, kde zrovna probíhá zkouška na večerní noc světel.
Dneska bude pro poutníky i pivní guláš od Tomáše ze Sokolovny a tak nemůže odjet, aniž bychom ho ochutnali. Než se ohřeje jdeme si vyzvednout certifikáty a krátíme čas povídáním. Guláš byl výborný a po cestě přišel vhod. S Jirkou ( Shadow177 ) odjíždíme dnes, auto máme zaparkované nahoře u křížku. Nakonec s námi odjíždí obě Libušky, které vysazujeme v Toužimi a David, který s námi pojede až do Plzně. Rozloučíme se a vyrážíme k domovu.
Ačkoliv jsem tuto cestu absolvoval již po sedmé, nikdy není stejná, pokaždé ve mne zanechá jiné vzpomínky, na počasí, cestu, setkání s lidmi. Rád bych touto cestou poděkoval všem spolupoutníkům, kteří se mnou putovali, a je jedno jestli absolvovali jeden den, nebo celou pouť. Také bych chtěl poděkovat všem, kteří udržují stezku průchodnou letos hlavně Tomíkovi, organizátorům (Jirkovi a Lence) a všem kteří nás na cestě pohostili (Český západ o.p.s, Prchalovi, Květoňovi, Širocí ), plzeňskému biskupovi Tomáši Holubovi za požehnání medailonu a dalším.
Jsem rád, že pouť mohla proběhnout i přes komplikace, které nás tento rok provází. Buďte Vy i Vaši blízcí zdraví a opatrujte se!
A třeba za rok se na poutní stezce setkám i s Vámi, kteří jste to dočetli až sem…
Další fotografie najdete na mém facebooku nebo klikněte SEM.
