Letos jsme se již na začátku roku dohodli s mými kamarády Niftym a Mamutem který byl zároveň i řidičem , že půjdeme společně – ale dokud jsem je ve čtvrtek ráno neviděl tak jsem nevěřil. A ačkoli každý rok říkám, že již příští rok nepůjdu, tak mě pouť do Skoků čekala již po čtvrté a to navíc v roce kdy Skoky slaví jubileum 300 let od založení ( 1717 – 2017 ) .
A já se opět rozhodl, že putování věnuji všem lidem kteří mě během roku podporují a pomáhají mi v podpoře několika neziskových projektů.
DEN PRVNÍ – trasa KLÁŠTER TEPLÁ – NEŽICHOV 29.6.2017
V 9 hodin ráno jsem s připraveným batohem netrpělivě vyhlížel Mamuta. Po chvíli čekání mi přišla zpráva, že nestíhá a přijede za pár minut. Když dorazil, jeli jsme na centrální autobusové nádraží vyzvednout posledního člena naší výpravy Niftyho, který dorazil před hodinou, protože jel z Prahy žlutým autobusem. Naložili jsme věci a vydali se směr klášter Teplá. Po příjezdu do cíle nás Teplá již z dálky vítala zataženou oblohou a mírným deštíkem.
Ve staré pokladně jsme se poprvé setkali s Jirkou, který nám dal základní informace k letošní pouti. V blízké pivnici jsme si dali rychlý oběd a setkali se s ostaními poutníky. Nifty a Mamut neodolali vepřu, knedlu a zelu, zatím co já si dal silný hovězí vývar. Před 13 hodinou následovalo požehnání v konvektní kapli, kde byl zbytek poutníků. Opat Lobkowicz provedl požehnání, kde mimo jiné zmínil, že déšť je požehnáním pro přírodu.
V rekonstruované části, jsme si vyzvedli poutní pasy, zabalili obraz Panny Marie Pomocné ze Skoků a vydali se na první etapu naší pouti. Déšť neustával, nezbývalo nic jiného než vyndat ponča. Po několika stech metrech jsme dorazili na místní hřbitov, který se momentálně rekonstruuje. Je to ovšem ještě hodně práce, ale vše se v dobré obrací. Brigády pomocníků tu vysekali stromy a už se podařilo obnovit i některé náhrobky. Kačeři odlovili místní kešku a mohli jsme se vydat dál.
První zastávku k doplnění energie jsme udělali u pomníku astronoma Aloise Martina Davida. Další plánovaná zastávka byla v komunitním centru českého západu v Dobré vodě. Jirka nám telefonoval, že tam na nás paní bude čekat do 16:00. Na místo jsme dorazili s 10 minutovým předstihem a měli jsme štěstí, paní právě zamykala dveře. Naštěstí se o nás postarala a uvařila nám kávu a čaj. Do svým poutních pasů jsme dostali razítko a mohli vyrazit dál. Další zastávkou je trapistický klášter. Vzhledem k počasí jsme volili standardní cestu po silnici až ke klášteru. Po té stejnou trasou zpět, kde navazovala stezka dolů do lesa k potůčku, kde byla kluzká lávka a pak hned nahoru, kde bývali dolské domky. Naštěstí déšť ustával, tak jsme mohli vrátit ponča do batohu.
Naše trasa dále mířila ke kostelu svatého Blažeje, kde se k nám po našem návratu na silnici přidal další malý poutníček – byla to kočička, která se asi ztratila a šla s námi skoro až do vesnice Nežichov, kde je Biofarma Belina a také konec naší první etapy. Byl pro nás připravený výborný guláš s cibulí, chlebem a studeným plzeňským pivem – Ráj na zemi jako by řekl Richard (poutník co s námi šel). První etapy se zúčastnilo 12 poutníků. Někteří další již nešli. Ale my občerstveni, jsme se ubytovali a večer zakončili v družném hovoru. Zítra nás čeká 30 km, tak se musíme vyspat. Skoro celé patro tentokrát zhasínáme kolem půlnoci. Všichni jsme ve spacácích, tak nezbývá nic jiného než popřát dobrou noc.
DEN DRUHÝ – trasa NEŽICHOV – TOUŽIM 30.6.2017
V noci při výhledu z okna se ohýbaly větrem stromy a bylo zataženo a já jsem dnešní cestu neviděl moc růžově. Ovšem v 7:30 začalo sluníčko netrpělivě ukazovat první paprsky. Po farmářské snídani – uzeniny, sýry, zelenina různé druhy kávy a čaje a další pochutiny, jsme zaplatili za ubytování a vyrazili na další část do vesničky Třebouň.
Zde na nás čekal Jirka v místní kapličce, kde jsme si zazpívali a vydali se dál. Dnes jde 9 poutníků. Pak nasleduje vesnička Kosmová, kde je také moc hezká kaplička a obchod. Když vyjdeme z Kosmové odbočíme na polní cestu. Sluníčko si již našlo cestu mezi mraky a doprovází nás na naší cestě. Letošní rok, jsme nalezli cestu mezi rybníky na první pokus. Není vidět, jelikož tu moc poutníků nechodí, tak jsme byli rádi, že nám to podařilo.
Poté se dostáváme na asfaltovou cestu a jdeme do vesnice Sedlo, kde na náš čekají na místní biofarmě členové Mariánského poutního bratrstva Květoňovi. Mají pro nás připravené malé občerstvení kávu, čaj a jedlé květiny, které všichni rádi ochutnáváme. Pomocí telemostu si objednáváme oběd, který pak bude podávám v Krásném údolí a po několika minutách vyrážíme dál
Čeká nás nejhorší část etapy a to je přechod přes pole. Nejdříve jdeme polní cestou a Nifty už se začíná zpožďovat. Před odbočením na pole na něj čekám než dojde a stejně tak dál na mne čeká Mamut s Tomíkem, abych věděl kudy se vydat dál. Poprvé po 4 letech je přechod přes pole příjemný, jsou zasazeny dvě odrůdy a mezi je cesta, po které se dá jít. Na druhé straně je spodní louka, kde jsme všichni vždycky bojovali s přírodou a je také posekána tak se krásně dostáváme do města Krásné údolí. Co jsme vyšli z pole začalo pršet, nezbývá než opět vyndat pončo z batohu.
Déšť ustává když přicházíme k bývalé radnici, kam přijíždí Jirka s objednaným jídlem. Bylo to 3x karbanátek a 3x kachna a červené zelí. Já volím karbanátek a dáváme si jej s Mamutem napůl. Po načerpání energie nás čeká další část etapy, naštěstí už jsou dvě třetiny za námi. Cesta vede po silnici až do vesnice Přílezy, kde na nás čeká poutnické osvěžení u Širokých, mají dětskou oslavu na motiv dinosaurů. Ale i tak pro nás mají jako vždy připravené občerstvení a nové razítko do poutnického pasu. Také se setkáváme s panem Václavem Lupínkem, který se stará o záchranu kostela sv. Bartoloměje v této obci. Poprvé jsme si ho mohli prohlédnout i uvnitř a dozvěděli se spoustu nových informací. Při této příležitosti mě přejmenovali na dílnu U Hrocha, tak jsme si pak dělali legraci se slovními spojeními dílna U Hrocha a Putování mnicha. Budeme muset vymyslet další projekty s těmito názvy aby se to nepletlo :).
Zbývala poslední vesnice Útvina, přesto že Nifty v Sedle už nemohl jde statečně s námi dál. Zbývají poslední 3 km, přejdeme hráz a stoupáme k Toužimi. Volám zbytku výpravy a říkají, že na nás čekají v restauraci u Vladaře, kde jsme byli naposledy před 4 lety. Doufám, že tato návštěva bude o dost lepší. Pročítám se jídelní lístek, vybírám si plněný řízek. Nevím čím je plněný ani z jakého je masa. Po spoustě zvídavých dotazů se dozvídám, že je s kuřecího masa plněný sýrem a anglickou slaninou. Musím říct, že kuchyně se za ty roky o dost zlepšila a opravdu jsem si pochutnal. Ještě několik hodin s poutníky debatujeme a pak se jdeme ubytovat. Dnešek byl opravdu náročný a tak nezbývá než popřát opět dobrou noc.
DEN TŘETÍ – trasa TOUŽIM – SKOKY 1.7.2017
Budím se velice brzy okolo páté hodiny. Bolí mě nohy, tak kontroluji a přelepuji puchýře. V 9 hodin už se poutníci schází před infocentrem abychom si nechali orazítkovat pasy a vyrazili dál. Bohužel ani v 9:15 není infocentrum otevřené, tak vyrážíme dál bez razítek. Mamut zde nechává auto, tak až se pro něj bude vracet zkusí chybějící razítka doplnit. První část trasy vede po silnici až do vesnice Radyně, zde bych společné putování přejmenoval na úprk, protože skupina jde rychlostí převyšující 6 km/h. My kteří jsme šli již předcházející dva dny, máme co dělat abychom jim stačili.
Letošní rok není posezení u keramické dílny, proto jak skupinu dohoníme dává se ihned do dalšího rychlého pohybu. Další zastávka je až v Sovoluskách a to je dalších minimálně 5 kilometrů. Třetí část etapy je hodně kopcovitá. Po příchodu k malé říčce je velké stoupání procházíme kolem bývalé Radyňské cihelny, kde každoročně bývá Radyňská cihla. Tento rok je až v týdnu tak házet nebudeme a jdeme dál. Po několika stech metrech odbočujeme na polní cestu a docházíme k opravené kapličce, kde Richard zazpívá a vyráží dál. Říkáme ať nečekají, že půjdeme svým tempem. Po krátkém odpočinku vstáváme a se skupinou se setkáváme až v Sovoluskách kde na nás čeká Lenka s Jirkou s teplým čajem. Kaplička je věnována svatému Jakubovi a uvnitř je také jeho socha. Čeká nás už jeden velký výstup, vyrážíme. Po náročném stoupání jsme před předposlední loukou a již jen kousek nás dělí od konce naší cesty.
Začíná pršet – vyndavám pončo. Přecházíme louku a úvozem jdeme až na horní vyhlídku – první místo odkud je vidět kostel a kde nás čeká zbytek skupiny. Vybalujeme obraz a za Richardova zpěvu procházíme kolem kostela. Scházíme dolů a vcházíme a až k oltáři neseme obraz. Po 66 km jsme v cíli, jsem šťastný, že je cesta již za mnou a že jsem jí po 4 dokončil.
Večer jdeme do budovy bývalého hostince, kde je plánovaná výstavba poutního domu. V prostorách bývalé kuchyně jsou připraveny lavice a stoly na večerní program. Občerstvení, suvenýry a moje dílna. Následuje orazítkování našich kredenciálů a předání poutnických certifikátů přímo před kostelem. Letošní rok jsou certifikáty zelené, neboť toto poutní místo slaví 300 let od založení. Na závěr ještě zatleskáme Jirkovi za přípravu poutnické cesty.
Blíží se večer a dnes se tu koná noc světel se zpěvy z Taizé. A proto se pouštíme do přípravy občerstvení a já vybaluji pamětní mince, samolepky a další předměty na podporu výstavby poutního domu. Návštěvnost noci světel je opět velká a já zde vidím spoustu známých tváří. Díky dobrotě Daniela nebudu spát na zemi ale útočiště najdu ve věži v místnosti, která je určena dobrovolným kostelníkům a dokonce se tu najde i postel – co více si přát. Tady jsem spal naposledy před 4 lety na své první pouti, a ve věži jsme tehdy spali společně s poutníkem Hrochem a o postelích jsme si tehdy mohli nechat pouze zdát.
Po noci světel následuje komentovaná prohlídka, která je velice obsáhlá, jelikož jak jsem již zmiňoval je výročí 300 let od založení. Kolem půlnoci balíme stánek, zítra nás čeká jen pouť, ale po té cestě je člověk unavený. Uléháme do spacáku a já okamžitě usínám.
DEN ČTVRTÝ – Pouť ke svátku Navštívení Panny Marie 2.7.2017
Ráno se budím před 8 hodinou. V okně mě vítají sluneční paprsky, tak snad bude dnes hezká neděle. Dan a ostatní již uklízí po včerejší noci světel. Všechno se musí pořádně uklidit. Občerstvení dnes bude zařízeno externě a dopoledne vaříme pouze čaj a kávu pro poutníky a nocležníky kteří tu včera zůstali.
Dnes jsme opět v budově bývalého hostince, budeme zde mít suvenýry já mince a tvořivou dílnu pro děti. Již před 9 hodinou máme prvního zájemce o vymalování odlitků. V 10 hodin vyráží procesí od Křížku a po několika minutách prochází procesí v čele s opatem Lobkowiczem kolem nás. Po mši nás navštěvuje spousta návštěvníků a vybírají si z pestré nabídky suvenýru na podporu poutního domu. Na odbyt jdou samolepky, pohlednice aj. Tvořivou dílnu zde mám poprvé a myslím, že měla celkem úspěch. Za celý den děti vymalovali více než 40 odlitků.
Je 14 hodin a začínáme balit a připravujeme se s Mamutem k odjezdu. Ještě před odjezdem předávám Jirkovi 5 ks pamětních mincí, které budou sloužit jako dar pro významné hosty a hotovost kterou jsem za dva dny utržil prodejem mincí , samolepek a placek. Pamětní mince jsou v prodeji nadále a můžete je získat přímo u mě a nebo v kostele ve Skocích – jejich počet je však omezen počtem 150 ks a s další výrobou již nepočítáme a proto s koupí neváhejte. Loučíme se a vyrážíme domů.
Protože jsem si omylem vymazal z navigace místa s okolními kešemi, doufám že se mi povede nějakou najít na BF a proto hledám a hledám , na posledním místě nenacházím kešku ale mobilní telefon , který se už pomalu spolu s pouzdrem stává součástí mraveniště . Pouzdro mravencům nechávám a mobilní telefon si beru do úschovy . Doma ho nabíjím a zjišťuji že byl venku od 12.6.2017 , postupně volám na čísla která jsem v něm našel , až se mi povedlo spojit se s majitelkou. Až budete deníček číst měla by mít už mobilní telefon u sebe . Ve Skocích byla poprvé a moc se jí tam líbilo , v telefonu měla různé fotky z dovolených a kontakty tak měla radost že se našel i když po 3 týdnech už tomu moc šance nedávala .
Ačkoliv jsem tuto cestu absolvoval již po čtvrté, nikdy není stejná, pokaždé ve mne zanechá jiné vzpomínky. Rád bych touto cestou poděkoval všem spolupoutníkům kteří se mnou putovali a je jedno jestli absolvovali jeden den a nebo celou pouť. Také bych chtěl poděkovat všem kteří udržují stezku průchodnou a také všem kteří nám na cestě pomohli. Na závěr bych rád použil heslo mého kamaráda poutníka Petra Hrocha Bindera:
Nebudeme-li prošlapávat cesty, zarostou. A ti, co přijdou po nás, nebudou vědět, kudy se dát.
