Zápisník

Zámecké CITO Toužim 2017 – Jaro 

Dne 20.5.2017 proběhl první CITO event na zámku Toužim . Předpověď počasí byla nejistá ,ale věřil jsem v pěkné počasí . Ráno jsme dorazili na zámek a vyčkávali na první kačery. Ještě v 10:55 hod to vypadalo ,že tam budeme sami – naštěstí po chvíli začali první kačeři přicházet a udělali mi tím velikou radost . Na začátku eventu jsme se rozdělili do několika pracovních skupin . Největší skupina se pustila do hromady suti, kameny se vybírali na hromadu , na suť byl připraven kontejner ,který se během eventu celý naplnil . Druhá skupina se pustila do vyklízení místností na hradě a zámku a postupně vynosili pěknou hromadu nepořádku. Nakonec poslední skupina vysekávala nálety a pálila dřevo na ohništi. A i oni pracovali svědomitě. Práce v příjemné atmosféře rychle utíkala a po zaslouženém obědě v podobě buřtíků na ohni jsme se vydali vyfotit na náměstí k soše Jiřího z Poděbrad. Poté práce ještě pokračovala až do 16:00 hod kdy začala komentovaná prohlídka hradu a zámku s obsáhlou přednáškou. Jak to na eventu po celý den vypadalo se můžete podívat na fotografiích. Nakonec bych Vám chtěl ještě jednou MOC poděkovat za Vaší účast na eventu a velkou pomoc při obnově zámku .



CITO SKOKY 2017 – Jaro (22. 4. – 23. 4.)

Sobota
Na jarní CITO jezdím vždy o den dřív abych si ráno vše v klidu připravil a udělal nějakou tu práci a hlavně přespal v kostele. Letos to nebylo jiné, byť nebyla předpověď nic moc (slibovali od deště přes mráz až po sněhové vánice). V sobotu úderem 13:30 za vydatného deště mě vyzvedl Sonyma a vydali jsme se směr Přílezy, kde měla být už od rána brigáda na historickém kostelíku. Cestou déšť pomalu ustával a v Toužimi už nepršelo. Než jsme dorazili do Přílez odlovil jsem jeden ze dvou restů v této vesničce. U kostelíka nás po 14:00 vítala modrá obloha a bohužel také prázdné okolí. Udělal jsem tedy pár fotek a vyrazil na další rest. Po jeho zdárném odlovu jsem předal ve vesničce poutní razítko. Těším se, až ho v létě dostanu do poutnického pasu. Vyrazili jsme na toužimské náměstí, kde na nás čekal Michal Davídek a provedl nás zámkem. Po prohlídce už byl nejvyšší čas vydat se do Skoků. Po cestě jsem ještě uložil keš věnovanou místnímu rodákovi. Ve Skokách už bylo pár známých včetně geoupírka, který mě ale nepotěšil. Zjistil jsem, že jsme si vybrali takřka totožné místo pro uložení jedné keše. Naštěstí se nabídl a společně se Sonymou jsme se vydali keš přemístit. Myslím si, že nové místo je také moc pěkné. Po návratu geoupírek nastartoval svou elektrickou motorovou pilu a pokáceli jsme pár náletů v prostoru pod kostelem, kde se objevil zbytek jedné z budov. Potom už následovala večeře, po které přišla sněhová přeháňka a šli jsme spát nahoru k varhanám. Noc byla sice mrazivá, ale v teplém spacáku se usínalo dobře. Tak ahoj ráno.

Neděle
Je ráno 8:30. Probouzím se a kupodivu mě nevítá déšť ani sníh, ale polojasná obloha. Po rychlé snídani jsem se převlékl a připravil dílničku pro děti včetně stolku s cwg a pamětní mincemi. Krátce po půl 11 se začali objevovat první geokačeři. V 11:00 jsme přivítali účastníky CITO, udělali společnou fotografii na schodech pod kostelem. S Jirkou Schierlem jsme pokřtili pamětní minci „Skoky 300 let“, která je nyní v provedení starobronz. Následně se rozdělila práce po skupinách a už to frčelo. Jedna skupina pokračovala ve výseku náletů dole pod kostelem, snášela větve s klestím a pálila je na jedné ze čtyř velkých hranic. Druhá skupina přenášela dřevo a vyklízela objekt sousedící s bývalým hostincem. Třetí skupina se pustila do dolování pařezu, který je před kostelem. Musím říct, že si nevybrali vůbec snadnou práci. Už se o to totiž pokoušeli mnozí, ale pařez vždy zvítězil. Tyto trefně mířené poznámky značně členy skupiny povzbudili. Za nedlouho pařez přeci jen povolil. Otázkou bylo co s ním dál. Rozhodli jsme se, že bude shozen přes horní zeď. Musel se očistit a motorovou pilou trochu odlehčit. Poté jsme ho pokusili přehodit přes zeď, ale lehké to zrovna nebylo. Nakonec se nám to podařilo. Jeho místo bylo zasypáno a nahoře byla položena původní dlažba. Práce se tedy udělalo opět hodně a i přes aprílové počasí, tedy střídání slunečních paprsků a sněhových vloček, dorazilo více než 30 geokačerů z blízka i dálky. Během dne přišlo k chuti občerstvení v podobě kávy, čaje a špekáčků, o které se jako vždy pečlivě starali Jirka s Lenkou a Michalem z místního spolku. Po ukončení pracovní části následoval již klasický odlov místních keší. Kačeři mohli navíc využít nabídku ke komentované prohlídce kostela a projít si ho od sklepa až po střechu s úžasným průvodcem Jirkou Schierlem. Mě čekalo už jen balení a loučení. Při odjezdu jsme ještě společně s Mamutem z týmu 2VJKMCH odlovili jednu z nově publikovaných keší věnovaných 300 letům mariánského poutního místa. Nakonec nás čekala už jen cesta zpět do Plzně.

Všem návštěvníkům ještě jednou moc děkujeme a doufáme, že se Vám CITO líbilo a budeme velmi rádi když do Skoků opět zavítáte.
fotografie : Dílna U mnicha , Jiří Schierl a www.davidkralik.cz




72hodin na zámku Toužim 2016

Dne 15.10.2016  se konalo 72hodin na zámku v Toužimi ,počasí nakonec nebylo až tak zlé a tak se povedlo udělat několik věcí:
Z dlažby vchodu do zámku se odkopala ,vymetla a odvozila naplavená zemina, vyčistila se odtoková jímka dešťové vody, dodělalo se suché wc, shrabalo se listí a odvezlo se několik návozů z prostoru nádvoří. Všem brigádníkům z blízka i daleka ještě jednou moc DĚKUJEME !!!

CITO SKOKY 2016 – Podzim

Dne 24. 9. 2016 se již počtvrté konalo CITO Skoky. Tentokrát se event konal o trochu dříve ale počasí se opravdu povedlo a možná i díky tomu se dostavilo 50 kačerů . to že se udělal opět kus poctivé práce není třeba zdůrazňovat . Opět se z kopců stáhlo několik kmenů ( až si člověk říká kde se pořád berou) .Z věží kostela se vynosila suť , kamenná dlažba v okolí kostela se komplet vyčistila a samozřejmě se toho udělalo mnohem mnohem víc . Kdo chtěl mohl zůstat až do druhého dne a obdržet speciální cwg noc v kostele . Ještě jednou děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na viděnou v roce příštím.


CITO SKOKY 2016 – JARO

Dne 17. 4. 2016 se již potřetí konalo CITO Skoky. Jak je u mých eventů zvykem – pokud se konají uvnitř tak je krásně, když jsou venku je přinejlepším zataženo. Naštěstí ani špatné počasí, ani poplašná zpráva o nesjízdnosti cesty, která druhý den z internetu zmizela stejně tak jako hromada kmenů a větví z kopců kolem kostela, neodradila bezmála 40 kačerů a 1 brontosaura aby přijeli. Na začátku eventu proběhlo předání 1000Kč na obnovu poutního domu a certifikátu 72hodin včetně nových poutnických placek. Já jsem získal certifikát o absolvovaní poutě.
Poté se již začal kopec zaplňovat postavičkami s menšími či většími fragmenty stromů (z dálky to vypadalo jak hemžení v mraveništi). Pyromani opět nezklamali a za chvíli už šlehaly plameny pěkně vysoko. Nevím kde se tolik stromů, větví  a klestí vzalo, když jsme na stejném místě již pálili před rokem.
O výdej teplých nápojů v prostoru před kostelem se letos postaraly malá káčata a nahoře u ohýnku se klasicky baštili buřtíky – v porovnání s fatramy, které plály za kostelem byl tento takovým umíráčkem, ale svůj účel splnil.
Po ukončení uklízecí části následovala prohlídka kostela a přilehlého okolí. Za tu dobu co se zde eventy konají, se zde už formuje parta pravidelných účastníků a já jsem za to opravdu moc rád!
Poděkování všech organizátorů včetně mého patří především vám všem, ať jste tady byli poprvé nebo potřetí za kus práce, která se zde odvedla a je na první pohled vidět. Takže ještě jednou vám všem od srdce děkujeme a těšíme se na viděnou na již čtvrtém eventu: CITO SKOKY 2016 – Podzim, který by se měl konat 24.9.2016


 POUŤ DO SKOKŮ – III. ETAPA

Je sobota 16. 4. 2016 odpoledne a my jsme s Michalem opět v Toužimi. Celý den prší a vytrvalý déšť nás jako věrný pes doprovází celou cestu. Ponča a pláštěnky máme v neustálé permanenci a říkáme si jak tohleto asi dopadne? Na začátku jsme se s Michalem dohodli, že dnešní putovaní věnujeme projektu „Putování Hrocha“ (i když zrovna nejsme na cestě do Vatikánu) jak hlásá nápis na mém tričku. Z batohu jsem vytáhl vlaječku od Jindry (ještě jednou děkuji) a nové poutnické odznaky. Takto patřičně vyzdoben pokračuji společně s Michalem v cestě dál.
Po cestě odlovujeme dvě keše a naše kroky směřují k Radyni, kde nám štěstí nakonec přeje. U keramiků získávám po chvilce hledání razítko do poutnického pasu. Šťastni putujeme za nepřízně počasí dál. Nebe se na nás neustále mračí a my čekáme, že  nás každou chvilkou zase pokropí nějakou tou aprílovou přeháňku.
Tuto část stezky si skoro nepamatuji, naštěstí jí má Michal stále pevně ve své paměti a jde takřka na jisto. Cestou se totiž kácí a někdy to bohužel odnese i strom se značkou stezky. Zde se jeho znalost opravdu hodí. Úvoz, který byl ještě před dvěma lety úplně zanesen větvemi a takřka neprůchodný, je nyní zcela vyčištěn a nám se jde doslova jedna báseň.
Krátce po odpočinku v Sovoluskách se nepřestáváme divit – skrz mraky na nás nejdříve nesměle, jako by mělo výčitky za ty proudy vody, vykukuje sluníčko. Po chvíli už svítí stále a vynahrazuje nám tu počáteční nepřízeň počasí. Těch posledních pár kilometrů nám uteklo jako nic. Pole před Skoky ještě nezarostlo a nám se brzy začala rýsovat na horizontu známá silueta kostela. Takže nakonec můžeme prohlásit s úspěchem – sláva nazdar výletu nezmokli jsme, už jsme tu!