2016

 pout2016


Už měsíc před poutí jsem měl opět poutnickou horečku a nemohl se dočkat dne, kdy vyrazím na cestu. Po celou dobu, tak jako na jednom obrázku u mě na FB odpadávali spolupoutníci, až jsem myslel že půjdeme opět jen já a Michal. Michal se ale nakonec nemohl kvůli neodkladným záležitostem zúčastnit a tak to zbylo jen na mě. Ačkoli každý rok říkám, že již příští rok nepůjdu, tak mě pouť do Skoků čekala již po třetí a já se rozhodl, že jí věnuji všem lidem kteří mi pomáhají a podporují mě.

DEN 1 klášter Teplá – Nežichov 19,86 km

Ve středu jsem se dozvěděl, že budeme vyrážet již velmi brzy a to v 7:30 ačkoli byl sraz v klášteře až po 10:00. Ale rozkaz zněl jasně a tak jsem už v 7:25 byl připraven před domem s věcmi na pouť, cestu jsem se rozhodl absolvovat pouze s malým batůžkem. Velký batoh, truhla s překvapením a skládací stolek bude cestovat samostatně. Shadow přijel na čas, věci jsme rychle naložili a vyrazili směr Nežichov kde jsem měl domluvené, že tam mohu již ráno nechat velký batoh. Rychlý přesun do kláštera kde jsme se rozloučili a Shadow vyrazil do práce. V klášterní pokladně jsem si vyzvedl poutní pas s číslem 21 a venku čekal na další poutníky. Nebe bylo pod mrakem, ale věřil jsem že se umoudří a opět nezmokneme – to jsem ale nevěděl jak to všechno ještě dopadne.

Chvilku před 10 hodinou dorazila první poutnice Eva s kolegyní s tím, že nás jde však pouze vyprovodit ke hřbitovu a že se připojí až na třetí etapu. Pak už přijel i Jirka a Lenka – kteří měli čerstvou novinku a Lenka měla krásný prstýnek. K Lence do auta jsem naložil věci které jsem nepotřeboval – protože Lenka měla pro letošní rok úlohu doprovodného vozidla a cateringu během poutě. Pak přišel ještě zasloužilý poutník Tomík, Richard který chodí většinou až od druhého dne a na svou první pouť přišel Ruda – nakonec nás půjde tedy 5. Ještě před požehnáním poutníkům v kapli před originálním obrazem ze Skoků, jsme zašli do klášterní restaurace kde jsme načerpali energií na cestu a také na návštěvu vodního světa který najdete v prostorách zahrad – jedná se o uzavřený okruh kde pomocí pump, vodních šroubů,korýtek a zarážek můžete rozpohybovat několik vodních koleček a mlýnků. Dole v expozici je několik názorných ukázek převodů ale i mlýnků – pokud klášter navštívíte určitě tato část stojí za návštěvu a vstup je zdarma. Pak již následovalo požehnání poutníkům v kapli. Před cestou jsem ještě rozdal nové poutnické odznaky které budete moc získat ve staré pokladně v klášteře nebo v info centru v Toužimi. Už při odchodu drobně pršelo ale pořád jsem doufal že přestane, nakonec za odbočkou k hřbitovu jsem raději již vytáhl poprvé svou pláštěnku a pokračoval dále. U hřbitova na mě čekala první keška, kterou jsem během chvíle nalezl a pokračovali jsme dále kolem Šafářských domků, kde se v poklidu páslo stádo krav a kde si chtěl Richard ulehčit svému fotografickému batohu tím že si dá speciální pivo v plechovce o objemu 565 ml, která mu bohužel vyklouzla z ruky a při dopadu do trávy praskla podélně tak nešťastně že byl Richard rád že zachránil aspoň polovinu objemu.

Než jsme došli do Dřevohryz museli jsme pláštěnky použít ještě dvakrát. V Dřevohryzech jsme udělali krátkou přestávku na odpočívadle které zde umístila cesta z města.Před stoupáním do Dobré vody jsem odlovil druhou keš věnovanou bývalému mlýnu. V Dobré vodě nás bohužel nečekalo občerstvení v budově českého západu jako minulý rok, ale jen zamčené dveře a cedulka že čtvrtek a pátek zde nikdo není. Pokračovali jsme tedy dál až k trapistickému klášteru, kde jsme si sedli na lavičky a po chvilce čekání a dešťové vsuvce přijela Lenka s občerstvením – káva, čaj a nějaká ta sladkost nás posilnili na poslední část naší dnešní cesty. V bývalé osadě Dolské domky mě čekala třetí keš ale byla tak schovaná a hint tak nejasný že mi zbytek poutníků utekl a já je dohnal až u sochy panny Marie, která je na křižovatce pod Branišovem. Richard provedl krátkou modlitbu a dále jsme šli opět společně. Před Branišovem jsme se osvěžili z místního pramenu a po projití vesnicí zamířili za svitu sluníčka ke kostelu sv. Blažeje. Za kostelem nás bohužel nečekala prosekaná cesta a tak jsme se vrátili stejnou cestou zpět na silnici a zbytek dnešní etapy jsme došli po ní. Na biofarmě nás čekala už vydatná večeře a to poctivá bramboračka s místními houbami ale také s uzeným masem. Po večeři jsme ochutnali pivo s tečkou a bylo dobré. Pak jen rychlá sprcha a hurá na kutě ráno nás čeká perný den. Na pokoji jsme zůstali 4 jeden z nic pracuje patrně v lese protože takové chrápání jsem zažil snad naposled s Hrochem – naštěstí kdo je připraven není zaskočen a tak jsem vyndal špunty do uší a v klidu usnul…

DEN 2 Nežichov – Toužim 29,98 km

V noci přišla ještě vydatná bouřka a blesk udeřil velmi blízko. Ráno však bylo bez mráčku a Tomík nás neboť přehlédl čas tahal z postelí ještě o nějaký čas před budíkem. Dole jsme se ještě posilnili vydatnou snídaní složenou z omelety, šunky, sýra a dalších dobrot. Ráno se k nám připojil další poutník a rázem nás bylo už 6. Ještě rychlá startovní fotografie, rozloučení a na minutu přesně se podle plánu vyrazilo na trasu. Za obcí Nežichov jsme odbočili na polní cestu a mokrou travou jsme se dostali až do vesnice Třebouň, kde asi stále chybí provaz ke zvonu v kapličce, ale i tak jsme se opět v kapličce zastavili odložili obraz a Richard provedl krátkou modlitbu. Ve vesnici jsme se ještě osvěžili v místním pramenu a další zastávka přes les kaplička Kosmová. Skupina se přesunula do místního konzumu, já neboť jsem cítil první puchýř jsem nechtěl nic podcenit a hned zalepil – zkušenost z minulého roku mě poněkud strašila. Po malé pauze jsme opustili obec a za obcí zahnuli do polí, začíná první část nejhorších dnešních úseků, hlavně kolem rybníků kde jsme minulý rok bloudili. Prošli jsme lesem, přes trať kde se linula klasická vůně pražců. Ještě před prvním rybníkem jsem odlovil další kešku která nebyla na svém místě ale pohozena asi metr od úkrytu.

Kaplička na rohu je krásně opravena, Jirka vyprávěl během putování o hraničních kamenech, červeném kříži a dalších věcech, cestu měl v malíčku a letos jsme prošli na jisto. Paní z farmy v Sedle byla na dovolené na Moravě tak jsme obsadili novou kamennou autobusovou zastávku a čekali na Lenku že se nad poutníky smiluje a něco k snědku doveze. Po chvíli se skutečně objevila a někdo řekl škoda že není stolek a protože jsem si u Lenky v autě náhodou jeden schoval jal jsem se do skládání a za chvíli byl stolek připraven na různé pochutiny a nápoje. Po vydatné svačině jsme se vydali na každoročně nejhorší část cesty – protože původní cesta je přeoraná a musí se vždy přes pole a je vždy jen překvapení přes co se půjde. Letos jsme zkusili novinku a to pravou cestou až k soše “bezhlavého“, kde cesta náhle končila. Richard měl v noci sen že půjdeme polem kde bude oves a co by jste řekl byl tam, po jeho překonání nás čekala ještě nemalá část zarostlá travou, která se akorát motala pod nohy. Jak já rád viděl normální cestu – tento úsek mi vždycky ubere pěknou část sil a pocitově přidá nejméně 5km. V Kosmové jsme přišli o jednoho poutníka který musel již domů – pokračujeme tedy ve stejné sestavě jako den první.

Cesta do Přílez je po silnici a v Přílezech nás již vyhlížejí další dobrodinci, letos jsme prý dorazili dřív. Chlapeček se tak těšil že půjde s poutníky až si musel s teplotou lehnout, ale zato holčička šla poctivě až do Útviny kde jsme se u kostela sv. Víta rozloučili a pokračovali kolem rybníka směr Toužim – pomalu jsme ukrajovali poslední kilometry a v polovině posledního stoupání jsme udělali přestávku abychom se zbavili posledních zásob. Kousek před cílem na Rudu již čekala jeho přítelkyně a doprovodila nás až do restaurace U čápa, kde jsme se osvěžili a objednali nějaké to jídlo. Protože jsem si jídelní lístek nastudoval již předem tak jsem se celý den těšil na měšťanskou masovou jehlu s hranolky a nezklamala oproti minulému roku kdy jsem si objednal pizzu a nevěděl jsem jestli jsem dostal pizzu nebo gramodesku Petra Spáleného. Pak jsem si vyzvedl věci šel se ubytovat. Puchýře mám po dnešním dnu dva ale začíná mě bolet kotník – to bude ještě veselé. Před spaním ještě nějaké povídání vidíme se jen jednou za rok a úderem 23 hodiny se ukládám ke spánku, ráno nás čeká poslední etapa…

Den 3 Toužim – Skoky 15,92 km

Ráno se probouzím a pěkně mě bolí kotník, jsem zvědavý jak to dnes zvládnu. Ráno je okořeněno vzpourou telefonu, který v noci zamrzl a budík nešel vypnout. U mého telefonu nejde vyndat baterka a tak jsem ještě musel na internetu hledat návod na restart- což se po 15 minutách zvonění povedlo. Po snídani se vydáváme před kostel v Toužimi kde se k naší skupině přidávají další poutnicí a poutnice a po prohlídce kostela vyráží už tato velká skupina k info centru. Před infocentrem už čeká Mamut kterému to vyšlo a půjde aspoň jednu etapu s námi. V infocentru jsme si orazítkovali naše pasy a zahltili slečnu zvídavými dotazy na cenu výrobků. Pak jsme se již vydali na cestu ještě před odchodem z Toužimi přišla řádná průtrž mračen a pláštěnky se museli opět vyndat.

Do Radyně se po silnici nasadilo opravdu rychlé tempo nad 6km/hod a můj kotník začínal silně protestovat. V Radyni jsme se zastavili v místní keramické dílně kde mají novou pamětní medaili, kterou jsem hned zakoupil.Letos je to bez účasti na Radyňské cihle protože ta se koná až příští týden. Déšť nás bude dnes více méně provázet celý den. Cestou kolem cihelny jsme s Mamutem vyrazili na odlov keše a pak doběhnout skupinu, která nám na odbočce nechala šipku se dřeva abychom nepřešli, já si tuto odbočku pamatuji dobře protože v dubnu jsem tuto část procházel.

Další zastávka byla u kapličky kde se zabydlel mýval odtud již pokračujeme dále, Jirka část skupiny využije k testu nové trasy a tak se prosekáváme keři a vysokou travou pak je to jen kousek po rozježděné cestě ke Střele kde na nás čeká další keška ale také první ze dvou dnešních velkých kopců. Pak již přicházíme do Sovolusk a děláme poslední zastávku u kapličky tak začíná zase pršet po chvilce přijíždí Lenka s teplými nápoji což poutníci přijali s nadšením. Po chvilce vyrážíme na poslední část naší cesty – opět nejdříve z kopce dolů k bývalému akvaduktu, kde je poslední keš na trase a pak začíná poslední stoupání , pak už jen za postupně zvyšujícím se deštěm přejít louku a už klesáme ke kostelu. Zvládl jsem to, mokrý, unavený ale spokojený!

Noc světel a zpěvy z Taizé 2. 7. 2016

Jsem ve Skokách unavený z poutě a zralý na to vzít si spacák a někde v ústraní spát až do pondělí. Večer mě ale čeká premiéra poutnických placek a o to nechci přijít. Jirka mi dovezl mojí dřevěnou bednu a stolek a já si ho postavil hned za vchodem do kostela vedle stolku se suvenýry ze Skoků a že jich tam mají, různé pohledy,magnety,turistické známky, svaté obrázky ale nově třeba i trička.

Na stůl jsem vyskládal placky ale také knížky putovaní Hrocha. Krátce před začátkem se objevil i Nifty s manželkou, kterou chudáka vedl doslova přes hory, doly, louky a lesy protože auto zaparkoval kousek za Sovolusky, naštěstí díky dobrým lidem nemuseli absolvovat cestu zpět protože je k němu dovezli. Zpěvy byli opět krásné a myslím že nikdo z návštěvníků cesty nelitoval.

Časosběrné video od Renaty Molové vám snad atmosféru trošku přiblíží: https://youtu.be/LTLIUu5KSio. Na noc světel si našlo cestu více než 100 návštěvníků. Po ukončení programu následovala ještě prohlídka kostela, kde Jirka provedl návštěvníky od sklepa až po věž. Když návštěvníci odešli tak mi byl předán poutní certifikát o absolvování poutnické cesty a já předal dnešní obsah kasičky a to rovné 2000Kč. Pak jsme se již s Mamutem vydali ke spánku nahoru na kůr, v kostele bylo od svíček takové teplo že by se dalo spát snad i bez spacáku. Jsem už opravdu unavený tak dobrou noc a ahoj ráno…

Pouť ke svátku Navštívení Panny Marie – Skoky 3. 7. 2016

Je neděle ráno a my se probouzíme na kůru, dole se již pilně uklízí na dnešní mši. Balím tedy svůj spacák a vydávám se na půlhodinový sestup po schodech dolů – kotník dnes bolí opravdu k nevydržení. Dole se převlékám a beru si jeden prášek který jsem dostal pro případ nouze a naštěstí zabral. Opět si připravuji svůj stolek a už přichází první návštěvníci a pak prochází procesí od křížku, mše je opět dvou jazyčná a celebruje jí opat Filip Zdeněk Lobkowicz OPraem.

Dnes je oproti včerejšku krásné slunečné počasí. V kasičce je za dnešní den 2100,- kč, celkem se tedy za víkend vybralo pěkných 4100,- kč, které ještě před odjezdem předávám Jirkovi na obnovu Poutního domu Skoky.

Jelikož jsem měl nějaké trable s dopravou zpět do Plzně byl jsem zvědav jak se dostanu domů. Nakonec byl plán jasný po skončení mše budu Michalem a Olinou odvezen do Toužimi, Mamut se pešky přesune po poutní stezce do Žlutic a vlakem pak přejede do Toužimi. Krátce po 14:00 hodině se tedy rozloučím a vyrazím na cestu ke křížku kde odlovím poslední kešku a nastupuji do auta. Jelikož jsme v Toužimi o trochu dříve Michal navrhuje návštěvu místního zámku, který má ve správě.

Dnes se tam konají dílny a stavba toalety. Po chvíli dorazil Mamut a tak se nám dostalo prohlídky zámkem a hradem. Místo je to pěkné a hlavně nádvoří vypadá už teď moc pěkně. Snad se to povede a v srpnu zde budu i s tvořivou dílnou. Pak se už jen loučíme a odjíždíme k domovu.

Dá li bůh tak se tu opět příští rok sejdeme a vyrazíme znovu na pouť a co vy ? Přidáte s k nám ? Potkat se můžeme samozřejmě i na podzimním a jarním CITO eventu ve Skokách

no images were found